žít podle tvojich pravidel

4. března 2013 v 8:12 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Zablokuješ mysl a vymyslíš si heslo,
já ti důvěřuji a přeji ti vílu,
která bude tančit až by tě to vzneslo,
budit tě zpěvem a dodávat ti sílu.

Kdybych se mohla nechat namalovat,
vybrala bych si malíře,
který by mě namalovat podle Tvého gusta.

Odvracíš obličej a ukážeš mi zátylek,
sním ti o slečně z obrazu,
která bude s křídly jak motýlek,
šířit radost jako nákazu.

Kdybych se mohla nechat znovu vytvořit,
požádala bych toho sochaře,
který by mě vykutal podle tvého oka.

Naposledy se dotkneme a dáme si pusu,
musí být moudrá a hodná jak stařena,
která se trefí do Tvého vkusu,
a Vaše láska bude zdařená.

Kdybych se mohla stát jiným člověkem,
prosím a prosila bych boha,
aby mě nechal žít tak, aby se to líbilo jen Tobě.
 

"Někdo má sny modrý, někdo blbý"

1. ledna 2013 v 20:02 | ivikjh
K Novýmu roku..

Nový začátek,
vzpomínej jen na zmizelou dobrotu,
odemkni nové sny,
a předstírej ochotu,
za ty myšlenky krásný,
v barvách s hodnotnou recenzí,
zamkneme v oblaku kolem naší hlavy,
a sami v téhle dimenzi,
budeme čelit nové a novější době,
uzavřeme se ve starých zážitcích a v sobě.

Když jsou opilí v růžové zahradě

6. září 2012 v 20:26 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Do růžové zahrady vchod,
otevřeno mají jen v noci,
ke vstupu vám přijde opojení vhod,
v zahradě jsem zbavena nemocí.

Nohy se přestávají třást,
sedíš a bavíš se s němou tváří,
kterou denně potkáváš krást,
důlky z tvých očí a tvou záři,
co pro něj každý den potají schováváš.

Měsíc předběhne aktivnější ráno,
lituji, že mě nespat neučili,
to, co nyní je, je dáno,
po probuzení bychom si zacvičili,
a nemuseli bychom čekat, až v pátek znovu rozkevete růžová zahrada.
 


Seš cítit všude

1. srpna 2012 v 6:41 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Píseň hrající mi do uší,¨
zamilované sloky prolnané smuteční nití,
všichni mezi živými pokouší,
jak moc vydrží zabití.
Ukrojený kousek koláče,
láká mě, voní a slibuje naplnění,¨
jestli nešťastný někam doskáče,
nikdy nestáhnu obvinění,
že jich nasytíš víc.
Urážkami a jistotou se plníš,
jestli schválně, netuším..
ty víš,že na tebe mám chuť,
přání mi splníš, lineš se ovzduším,
a já na chvíli padám na tvojí hruď.

Variace na Paula Verlaina

15. dubna 2012 v 16:43 | ivikjh
Paul Verlain-Zlým zkouškám

Zlým zkouškám řekl jsem: Už dost!
Mé srdce vítá budoucnost.

Pominuly už střety dračí,
které mě doháněly k pláči.

Čas zlý, má duše, nevolej
a chvíli oddechu mi přej.

Zapomněl jsem na hořká slova,
v nichž výčitka se vždycky schová.

Pochybnou smlouvou zavázán,
musel jsem žíti bez ní, sám,

bez jejích očí, zbaven hlasu,
který mi prostředkoval krásu,

takže teď veškerý můj cit
čeká na den, kdy budu dlít

s tou, jež jediná smí býti
stálým průvodcem mého žití.

Má variace:
Je čas vrátit se! Odtud je to blízko,
ze starých kolejí je mi úzko.

Na hlavě mi přistála krabice vzpomínek,
která je sebraná ze vzdálených novinek.

Překážky připraveny-já s tím počítám,
nepomáhej mým nervozitám.

Všechno, co mi vyčítáš-mi prostě prej,
myšlenkám na tvou povahu pokoj dej.

Bez Tvojí upřímnosti,zbaven názoru,
nezvládla jsem Tě, přiznávám pokoru.

V tuhle chvíli, vlastně zbytkem básně,
odhazuji tu těžkou krabici docela rázně.

Ty víš, že lžu, proto si to dovoluji..
Nové boty- bez Tebe, nikdy neobuji.

Mistr arogance

15. dubna 2012 v 16:37 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Vytáhni krk,
mysli na sebe,
tygří pohled,
vemě Tě do nebe.
Tuto noc.

Mistr arogance,
stačí si vybrat,
v téhle sebrance,
stačí vyhrát.

Jsi vítězka.
Neber to osobně,
úzká stezka,
je mi podobně,
jen v tuhle chvíli.

Ukaž, co umíš,
teď tě porovná,
už teď se divíš,
s kolika...
Stejně tě odrovná.

Vrací se sám,
vracíš se sama,
vznikne fáma,
nehledej ho.
Bude s jinou.

Pod Tvojí ochranou

29. ledna 2012 v 14:25 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Honosná pevnost,
s vyjímečnou výzdobou,
přes tu,
ke mně nemohou.

Silná stráž,
s hroznými zbraněmi,
se strachem,
každý oněmí.

Kamenná zeď,
na Tebe nezuřím,
staráš se o mě,
na okrasné cimbuří,
kape Ti.

Prostě ho zastřel.

15. ledna 2012 v 20:51 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Spojení dvou křížů,
známý anonym.
Dvě stejné strany magnetu,
se k sobě nehodí.

Neptat se a jít dál,
magnet otočit,
Nestát jen tak opodál,
a na mě útočit.

Vem zbraň,
dnes večer vše vypukne,
vem zbraň,
stojím na okně,
zastřel toho hajzlam
ani nemukne.

Jsem rozdělena na dvě části

8. ledna 2012 v 15:49 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
... Aneb báseň schizofrenikova

Skrývám se,
snažíš se mě chytit,
oblouzněn mě sleduje,
na rozkvetlé zahradě,
vábicí orchideje.

Kryju si oči,
nemůžu Tě vidět,
moje srdce ti to ulehčí-
to se neskrývá.
Snaží se Ti rozumnět.
Já ne.

Skrývám se,
jednou jsem si už držku rozbila,
voňavé orchideje
jsem cítila.
Neboj se,
srdce jsem od sebe oddělila.

Kostra

26. září 2011 v 14:32 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Ohebná těla,
to, co nechtěla,
záda bez páteře,
bez podpory.
Odletěla.
Bez křídel.

Na římse u okna..--

26. června 2011 v 21:22 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Není nad to otevřít dokořan okno, posadit se na římsu a mít výhled na Šumavské údolí...

Nastoupím do vlaku,
bez objížďly,
bez nátlaku,
bez rozumu.

V očích dvě srdíčka,
v oblaku poušť,
bez sluníčka,
nahmatej spoušť.

Tachometr nestíhá,
rychlost už nemluví,
do hrobu peřina,
bez výmluvy.

Překážky přibývaj,
na čele vrásky,
do bezvědomí upadám,
bez nadsázky.

Budí mě hořká chuť,
pod jazykem,
sám posuď,
prošly jsme rizikem
bez šťastného konce.

Náš vlak už narazil,
jednou jsme to zvládly,
život nám ohrozil,
bez nadvlády.

Podruhý jsme už nevyhrály,
posraly jsme si to sami,
vrata katedrály,
zavřeli se,
bez pozdravu ..... Jsme šly oba na jinou stranu.

Osladit život..

22. června 2011 v 19:27 | ivikjh
Cukr do nosu,
Osladil si život.
Neboj, neztlouste.

ty blogy se řítěj do někam...

26. května 2011 v 21:49 | ivikjh
Hej ty vole... čumím dneska na blogy, kam zmizeli všechny ty kvalitní blogy? "O něčem?" Všude samá Hannah Montana, a Justin Bieber.. Klidně mi hoďte odkaz, jestli znáte nebo vlastníne nějaký blog, který má smysl... :-) Mám chuť si začíst...

život na dvou křídlech

3. května 2011 v 17:02 | ivikjh
Dvě křídla,
zase ty stavy,
pilotka pobídla,
poslední popravy.
My jdeme sami,
hlavy nám třeští,
vcházíme dvířkami,
dostávám pěstí.

Chvíli se probudím,
slyším Tě šeptat,
silou se probudím,
vždyť jdeme létat.

Letíme nahoru,
oba se smějem,
nic není v záporu,
jen my se chvějem.

A až tam nahoře,
cítím se bez síly,
jen při Tvé podpoře,
my dva jsme žili.

Najednou-pilotka smát se přestala,
letenka pod jazykem,
je celá od krve...

Držím se za hlavu,
pláču ti na hrudi,
uvidím ji špinavu,
spánek mě studí.

Dívá se mi do očí,
ta svině v letadle,
ty píčoviny mi zúročím
život mi propadne.

Proč my to dělali,
ptám se tě znova,
je to už za námi,
zbytečná slova.

Od řetízku k řetězu

3. května 2011 v 16:58 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Řetízek z ocele,
na mé dlani,
Řetízek od Tebe,
se mi klaní.

Řetízek z olova,
kolem zápěstí,
Řetízek od vola,
dostaneš pěstí.

Řetěz z železa,
kolem celého těla,
tyran mi nařezá,
Tohle jsem chtěla?

v bačkůrkách s bambulkou...

3. května 2011 v 16:51 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
"Poličkovka " :-D

Ztracena na cestách,
ztracena v emocích,
hledá pány v kravatách,
i v nejčernějších nocích.

V županu,v bačkůrkách s bambulkou,
děvčátko naplněno výčitkami,
v ruce gun s připravenou kulkou,
naposledy dnes spatřila pány s aktovkami.

Ti páni vznešení,
navždy medvídka jí uspali,
srdce, či hromádka kamení,
dodnes s medvídkem leží na poli.

Jednou zapni mozek

3. května 2011 v 16:49 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Stojím na parapetu,
Přemýšlím,
vyndavám cigaretu,
ve smutném kabaretu,
Už bych skočila.

Stínohra,
Pantomima, kterou hraji,
S tebou,
k zelenému čaji,
podchlazena taji.

Nechci předstírat drama,
proto tu stojím,
dolu se neskáče.
Jsem tu sama,
i když se bojím.

Sundej tu masku,
jsi špatný herec,
pustím se z úvazku.
kosočtverec
s čárkou,
Jsi ty.

Palce už na kraji,
možná konec světa,
Nikdy, ty hajzle...
ve větru vlaji,
ne, nejsem sjetá.

Skáču dolů.
Na chodník.
Stádo volů,
Jsi ty.

Ten metr z okna,
pro tebe dám.
Ani jsem nespadla,
pokračuj dál.

Skákat pro Tebe?
Hochu, probuď se...

sracka...

25. dubna 2011 v 21:06 | ivikjh
Ničí Tě pohledy,
prej Mussolini junior,
tváře Ti pobledly,
už konec gloriol.

Dusí Tě difosgen,
S díky olizuješ cizí nohy,
od krve,
ďáblovy rudé rohy.

Zpátky do pekel,
snídaně v nebi,
-Ty servíruješ.
vajíčka na sladko,
jak se mu zlíbí...

Nohy zlámaný,
pozdě do sebe kopat,
-Teď lituješ.
jak jsi teď dopad...

můj sonet-mravenec

20. března 2011 v 16:39 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
To, co bylo pár let zpátky,
vítr už nese dál,
jak zrníčko písku ze skládky,
toť vše, co bys za mě dal.

Ve snu vidím tě až opodál,
už nikdy nebudeš blíž,
vždyť život jsi mi rýsoval,
jako ty lodě, vždyť víš..

Topit mravence v alkoholu?
Začal sis špatnou kapitolu.
I když ten mravenec štípe.

To zlý stvoření-dostalo se až do jádra,
ale ty víš, že bych ho odtrhnout zvládla.
I když ten mravenec štípe.

Villonská balada- pokus

20. března 2011 v 16:23 | ivikjh |  .._-::* BLOG *::-_..
Villonská balada... spíš... snaha o Villonskou baladu..
Přicházíš blíž,
já cítím tě dál,
před námi kříž,
chrání nás král.
A co nás spojilo?
Vsadím se o kilo.
Před námi otázka,
na kterou neexistují slova.
Je to jen nadsázka,
Zítra se zeptám znova.

Všude je tma,
oslňuješ mě září,
Všechno se mi zdá,
Pohleď na mě svou tváří.
A co v ní vidím?
nevidím-i když hodně pídím.
Před námi otázka,
na kterou neexistují slova,
je to jen nadsázka,
Zítra se zeptám znova.

Všechno je sladké,
hořkost mám na jazyku,
nohy jsou vratké,
bez tvého dotyku.
A jaké štěstí mi dáš?
Vždy budeš budeš má silná stráž.
Před námi otázka,
na kterou neexistují slova,
je to jen nadsázka,
Zítra se zeptám znova.

My dva- tak sebejistí,
strachem padáme na hubu,
plný jsme nenávisti,
od tebe se škubu.
A proč už nikdy nebudeme spolu?
stejně budem vždy u jednoho stolu.
Před námi otázka,
na kterou neexistují slova,
je to jen nadsázka,
Zítra se zeptám znova.

Další články


Kam dál